Horáková Marie Magdalena
Je mi zima.
Třu si o sebe ruce a snažím se alespoň trochu zahřát. Měla bych si
užívat výhled na fjord a hory, kterým mizí vrcholky v oblacích. Příroda
mě obklopuje ze všech stran.
Doufám, že mé stopy ještě nezavál sníh a že najdu cestu zpět. Cesta mi
připadá nekonečná. Po chvíli chůze vidím světlo, hřejivé světlo
vycházející z mého útočiště.Cítím teplo.
Jsem stále obklopena chladem, ale už mi není zima. Po těle se mi
rozlévá hřejivý pocit. Proudí mi z hrudi až do konečků prstů.Vcházím.
Cítím vůni domova. Došlapuji bosou nohou na měkké dřevo. Nejdříve
mě oslní světlo z místnosti. Čas se najednou zpomalí. Dívám se ven
z oken. Má vzpomínka na pocit chladu se každým okamžikem vzdaluje
až úplně vyprchá.Tady jsem v bezpečí.
